отпорю́

ruština

výslovnost

• IPA: [ətpɐˈrʲu]

sloveso

• tranzitivní
• dokonavé

význam

1. první osoba čísla jednotného indikativu budoucího času slovesa отпоро́ть — odpářu
   • С старого платья я желтую звезду отпорю и сошью из него платье для дочки. – Odpářu hvězdu ze starých šatů a ušiji z nich nové pro dceru.

související

• отпа́рываю
• порю́
• распорю́