официантка

ruština

výslovnost

IPA: [ɐfʲɪt͡sɨˈantkə] официа́нтка^{? • info}

etymologie

Přes francouzské officiant, officiante — celebrující, (mši) sloužící z latinského officians, což je příčestí přítomné činné středověkého slovesa officiare, vycházejícího ze substantiva officium — povinnost. Srovnej např. italské uffiziare, ufficiare.

podstatné jméno

rod ženský

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	официа́нтка	официа́нтки
genitiv	официа́нтки	официа́нток
dativ	официа́нтке	официа́нткам
akuzativ	официа́нтку	официа́нтки
instrumentál	официа́нткой, официа́нткою	официа́нтками
lokál	официа́нтке	официа́нтках

význam

číšnice, servírka