племянник

ruština

výslovnost

• IPA: [plʲɪˈmʲænʲːɪk]  племя́нник^{? • info}

etymologie

Z dřívějšího племенник (které dodnes v bulharštině), které příponou odvozeno od základu племен-, který ze staroslověnského плємѧ. To pak je vzdáleným příbuzným např. latinského plebs, populus a možná i německého Volk. Srovnej např. české plémě, plemeno, plemenný.

podstatné jméno

rod mužský životný

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	племя́нник	племя́нники
genitiv	племя́нника	племя́нников
dativ	племя́ннику	племя́нникам
akuzativ	племя́нника	племя́нников
instrumentál	племя́нником	племя́нниками
lokál	племя́ннике	племя́нниках

význam

1. synovec
   • У моей сестры родился второй мальчик - значит, у меня теперь два племянника. – Mé sestře se narodil druhý chlapeček - mám tedy nyní dva synovce.

synonyma

1. (hovorově, familiárně) племяш

antonyma

1. (příbuzenstvím) дядя, тётя; (pohlavím) племянница

související

• племянница
• племя
• plemeno