причащение

ruština

editovat

výslovnost

editovat

etymologie

editovat

Ze staroslověnského причѧщениѥ, které je patrně kalkem starořeckého µετάληψις.

podstatné jméno

editovat
  • rod střední

skloňování

editovat
Substantivum singulár plurál
nominativ причаще́ние причаще́ния
genitiv причаще́ния причаще́ний
dativ причаще́нию причаще́ниям
akuzativ причаще́ние причаще́ния
instrumentál причаще́нием причаще́ниями
lokál причаще́нии причаще́ниях

význam

editovat
  1. (v křesťanství, církevní) přijímání, svaté přijímání, communio
    • В действительности Ян Мыдларж произвел казни через причащение и повешение, проявив при этом доказательства своего исключительного мастерства. Например, прежде чем обезглавил Ондржея Шлика, Богуслава из Михаловис, Иржика из Гауэншильда и Леандера Рюппела, отрубил им правую руку, а ректору Карлова университета Яну Есениусу отрезал язык. – Ve skutečnosti Jan Mydlář provedl popravu přijímáním a oběšením, prokázav přitom své výjimečné mistrovství. Například, předtím než sťal Ondřeje Šlika, Bohuslava z Michalovic, Jiříka z Gauenschildu a Leandra Rüppela, uťal jim pravou ruku, a rektorovi Karlovy university Johanu Jesenskému vyřízl jazyk.[1]

synonyma

editovat
  1. декапитация, (částečně) гильотинирование

související

editovat

slovní spojení

editovat

poznámky

editovat