пѣсъкъ
staroslověnština
editovatetymologie
editovatZ praslov. *pě̄sъ̀kъ; paradigma přízvuku (b);[1] rod mužský; o-kmenová deklinace.
Srov. stčes. piesek, -ska/-sku;[2] čes. písek; sloven. рiеsоk; pol. рiаsеk; hluž., dluž. pěsk; rus. песо́к, песка́; ukr. пiсо́к, пiску́; bulh. пя́сък; srbochorv. pijésak, -ska; slovin. рẹ́sǝk, -ska.[3]
podstatné jméno
editovat- rod mužský
- o-kmenová deklinace
- látkové
skloňování
editovat| Substantivum | singulár | duál | plurál |
|---|---|---|---|
| nominativ | пѣсъкъ | — | — |
| genitiv | пѣсъка | — | — |
| dativ | пѣсъкѹ | — | — |
| akuzativ | пѣсъкъ | — | — |
| vokativ | пѣсъчє | — | — |
| lokál | пѣсъцѣ | — | — |
| instrumentál | пѣсъкомь | — | — |
význam
editovat- písek
- и вьсꙗкъ слъішѧи словєса моꙗ си и нє творѧи ихъ ѹподобитъ сѧ мѫжѹ бѹю • ижє съзьда храминѫ своѭ на пѣсъцѣ – Ale každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude podoben muži bláznivému, který postavil svůj dům na písku. [Mt 7, 26 – Mar]
- и одъжди на нѩ ꙗко прахъ плъти • и ꙗко пѣсъкъ мор̂ьскъ пътицѧ пєрьнатъі – Déšť masa na ně spustil, tolik jako prachu, pernatého ptactva jak mořského písku. [Ž 77 (78), 27 – PsSin]