ruština editovat

výslovnost editovat

podstatné jméno editovat

  • rod ženský

skloňování editovat

Substantivum singulár plurál
nominativ со́ль со́ли
genitiv со́ли соле́й
dativ со́ли соля́м
akuzativ со́ль со́ли
instrumentál со́лью соля́ми
lokál со́ли соля́х

význam editovat

  1. sůl

související editovat

staroslověnština editovat

dělení editovat

  • соль

etymologie editovat

Z praslovanského *sȏlь; paradigma přízvuku (c);[1] rod ženský; i-kmenová deklinace.

Srovnej staročeské sól; české sůl; slovenské soľ; polské sól, soli; hornolužické sól, sele; dolnolužické sol; ruské соль, со́ли; ukrajinské сiль, со́ли; bulharské сол; srbské a bosenské , sȍli; slovinské sȏl, solȋ, chorvatské sȏl.[2]

podstatné jméno editovat

  • rod ženský
  • i-kmenová deklinace
  • látkové

skloňování editovat

Substantivum singulár duál plurál
nominativ соль
genitiv соли
dativ соли
akuzativ соль
vokativ соли
lokál соли
instrumentál солиѭ

význam editovat

  1. sůl
    • добро ѥстъ соль • ащє ли жє соль нєслана бѫдєтъ • чимь осолитє • имѣитє соль въ сєбѣ • и миръ имѣитє мєждѹ собоѭ – Sůl je dobrá; ztratí-li však svou slanost, čím ji osolíte? Mějte sůl v sobě a žijte mezi sebou v pokoji. [Mk 9, 50 – Mar]
    • разгнѣвавъ сѧ анѳѵпатъ • повєлѣ соль съ оцьтомь съмѣшьшє поливати ранъі ѥго – Správce se rozhněval a nechal mu polévat rány octem smíchaným se solí. [Supr 116, 18]

související editovat

poznámky editovat

  1. DERKSEN, Rick. Etymological Dictionary of the Slavic Inherited Lexicon. Brill, Leiden and Boston 2008.
  2. VASMER, Max. Russisches etymologisches Wörterbuch. Winter: Heidelberg 1953-1958, heslo „соль“.