соль

ruština

výslovnost

• IPA: [solʲ]

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	со́ль	со́ли
genitiv	со́ли	соле́й
dativ	со́ли	соля́м
akuzativ	со́ль	со́ли
instrumentál	со́лью	соля́ми
lokál	со́ли	соля́х

význam

1. sůl

související

• соляной

staroslověnština

dělení

• соль

etymologie

Z praslovanského *sȏlь; paradigma přízvuku (c); rod ženský; i-kmenová deklinace.

Srovnej staročeské sól; české sůl; slovenské soľ; polské sól, soli; hornolužické sól, sele; dolnolužické sol; ruské соль, со́ли; ukrajinské сiль, со́ли; bulharské сол; srbské a bosenské sȏ, sȍli; slovinské sȏl, solȋ, chorvatské sȏl.

podstatné jméno

• rod ženský
• i-kmenová deklinace
• látkové

skloňování

Substantivum	singulár	duál	plurál
nominativ	соль
genitiv	соли
dativ	соли
akuzativ	соль
vokativ	соли
lokál	соли
instrumentál	солиѭ

význam

1. sůl
   • добро ѥстъ соль • ащє ли жє соль нєслана бѫдєтъ • чимь осолитє • имѣитє соль въ сєбѣ • и миръ имѣитє мєждѹ собоѭ – Sůl je dobrá; ztratí-li však svou slanost, čím ji osolíte? Mějte sůl v sobě a žijte mezi sebou v pokoji. [Mk 9, 50 – Mar]
   • разгнѣвавъ сѧ анѳѵпатъ • повєлѣ соль съ оцьтомь съмѣшьшє поливати ранъі ѥго – Správce se rozhněval a nechal mu polévat rány octem smíchaným se solí. [Supr 116, 18]

související

• нєсланъ
• сланъ
• солило
• сольнъ