staroslověnština

editovat

etymologie

editovat

Z praslov. *sę.

Srov. stčes. ;[1] čes. se; sloven. sa; pol. się; rus., ukr. -ся; běl. -ца; bulh. се; srbochorv. se; slovin. se.[2]

zájmeno

editovat
  • bezrodé
  • zvratné

skloňování

editovat
Zájmeno Tvar
Nominativ
Genitiv сєбє
Dativ сєбѣ/си*
Akuzativ сѧ
Lokál сєбѣ
Instrumentál собоѭ

* tvar си je příklonný

význam

editovat
  1. se (zvratné zájmeno)
    • ащє къто хощєтъ по мьнѣ ити • да отъврьжєтъ сѧ сєбє – Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe. [Mt 16, 24 – Mar]

poznámky

editovat
  1. BĚLIČ, Jaromír – KAMIŠ, Adolf – KUČERA, Karel. Malý staročeský slovník. SPN, Praha 1978.
  2. VASMER, Max. Russisches etymologisches Wörterbuch. Winter, Heidelberg 1953-1958.