тѹкъ
staroslověnština editovat
etymologie editovat
Z praslov. *tûkъ; paradigma přízvuku (c);[1] rod mužský; o-kmenová deklinace.
Srov. stčes. tuk – "tuk; tučnost", tuk zemský – "úroda, úrodnost";[2] čes., sloven. tuk; pol., hluž., dluž. tuk; strus. тукъ – "tuk, sádlo"; rus., ukr. тук – "tuk"; bulh. тук – "sádlo, tuk, vývar"; srbochorv. (dial.) tûk/tȕk – "omáčka"; slovin. túčа – "tuk".[3]
podstatné jméno editovat
- rod mužský
- o-kmenová deklinace
skloňování editovat
Substantivum | singulár | duál | plurál |
---|---|---|---|
nominativ | тѹкъ | тѹка | тѹци |
genitiv | тѹка | тѹкѹ | тѹкъ |
dativ | тѹкѹ | тѹкома | тѹкомъ |
akuzativ | тѹкъ | тѹка | тѹкъі |
vokativ | тѹчє | тѹка | тѹци |
lokál | тѹцѣ | тѹкѹ | тѹцѣхъ |
instrumentál | тѹкомь | тѹкома | тѹкъі |
význam editovat
- tuk
- ꙗко тѹка и масти испльни сѧ дѹша моꙗ – Jako tukem a sádlem sytila se duše má. [Žalm 62 (63), 6 – PsSin]
- žírnost, hojnost
- и полꙗ твоꙗ насъітѧтъ сѧ тѹка – A pole tvá nasytí se hojností. [Žalm 64 (65), 12 – PsSin]