staroslověnština editovat

etymologie editovat

Z praslov. *tûkъ; paradigma přízvuku (c);[1] rod mužský; o-kmenová deklinace.

Srov. stčes. tuk – "tuk; tučnost", tuk zemský – "úroda, úrodnost";[2] čes., sloven. tuk; pol., hluž., dluž. tuk; strus. тукъ – "tuk, sádlo"; rus., ukr. тук – "tuk"; bulh. тук – "sádlo, tuk, vývar"; srbochorv. (dial.) tûk/tȕk – "omáčka"; slovin. túčа – "tuk".[3]

podstatné jméno editovat

  • rod mužský
  • o-kmenová deklinace

skloňování editovat

Substantivum singulár duál plurál
nominativ тѹкъ тѹка тѹци
genitiv тѹка тѹкѹ тѹкъ
dativ тѹкѹ тѹкома тѹкомъ
akuzativ тѹкъ тѹка тѹкъі
vokativ тѹчє тѹка тѹци
lokál тѹцѣ тѹкѹ тѹцѣхъ
instrumentál тѹкомь тѹкома тѹкъі

význam editovat

  1. tuk
    • ꙗко тѹка и масти испльни сѧ дѹша моꙗ – Jako tukem a sádlem sytila se duše má. [Žalm 62 (63), 6 – PsSin]
  2. žírnost, hojnost
    • и полꙗ твоꙗ насъітѧтъ сѧ тѹка – A pole tvá nasytí se hojností. [Žalm 64 (65), 12 – PsSin]

srovnej editovat

  1. масть
  2. гобино, обилѥ

související editovat

poznámky editovat

  1. DERKSEN, Rick. Etymological Dictionary of the Slavic Inherited Lexicon. Brill: Leiden and Boston 2008.
  2. BĚLIČ, Jaromír – KAMIŠ, Adolf – KUČERA, Karel. Malý staročeský slovník. SPN: Praha 1978.
  3. VASMER, Max. Russisches etymologisches Wörterbuch. Winter: Heidelberg 1953-1958, heslo "тук".