хрьбьтъ

staroslověnština

etymologie

Z praslov. *xrьbьtъ/*xribьtъ; rod mužský; o-kmenová deklinace.

Srov. stčes. chřbet, chřebta – "hřbet, záda", chřib/chrb – "pahorek, kopec, vršek"; čes. hřbet; sloven. chrbát; stpol. chrzbiet, chrzebta; pol. grzbiet, grzbietu; hluž. křebt; dluž. kšebjat; kašub. kšept; rus. хребе́т, хребта́; ukr. хребе́т/хрибе́т; běl. хрíбiт; bulh. хръбе́т; srbochorv. hr̀bat, hȑpta; slovin. hrbǝ̀t, hrbtà.

podstatné jméno

• rod mužský
• o-kmenová deklinace

varianty

• хрибьтъ (PsSin)

skloňování

Substantivum	singulár	duál	plurál
nominativ	хрьбьтъ	хрьбьта	хрьбьти
genitiv	хрьбьта	хрьбьтѹ	хрьбьтъ
dativ	хрьбьтѹ	хрьбьтома	хрьбьтомъ
akuzativ	хрьбьтъ	хрьбьта	хрьбьтъі
vokativ	хрьбьтє	хрьбьта	хрьбьти
lokál	хрьбьтѣ	хрьбьтѹ	хрьбьтѣхъ
instrumentál	хрьбьтомь	хрьбьтома	хрьбьтъі

význam

1. záda, hřbet
   • отѧтъ отъ брѣмєнъ хрибьтъ ихъ • рѫцѣ ѥго въ коши поработастє – Jejich záda břemene zbavil, i koš odložily jeho ruce. [Žalm 80 (81), 7 – PsSin]

srovnej

1. зажда