чисти
staroslověnština
editovatetymologie
editovatZ praslov. *čisti.[1]
Srov. stčes. čísti, čtu – "číst; počítat; pokládat, považovat";[2] čes. číst, čtu; stpol. czyść, cztę; srbochorv. (13.-16. stol.) čísti.[3]
sloveso
editovat- třída IA
- nedokonavé
- tranzitivní i intranzitivní
časování
editovat| Sloveso | Prézens | Minulý čas | Imperativ | Infinitiv | ||
|---|---|---|---|---|---|---|
| Číslo | Osoba | Aorist | Imperfektum | |||
| Singulár | 1. | чьтѫ | чьтъ / чисъ / чьтохъ | чьтѣахъ | — | чисти |
| 2. | чьтєши | чьтє | чьтѣашє | чьти | Supinum | |
| 3. | чьтєтъ | чьтє | чьтѣашє | чьти | чистъ | |
| Duál | 1. | чьтєвѣ | чьтовѣ / чисовѣ / чьтоховѣ | чьтѣаховѣ | чьтѣвѣ | |
| 2. | чьтєта | чьтєта / чиста / чьтоста | чьтѣашєта | чьтѣта | ||
| 3. | чьтєтє | чьтєтє / чистє / чьтостє | чьтѣашєтє | — | ||
| Plurál | 1. | чьтємъ | чьтомъ / чисомъ / чьтохомъ | чьтѣахомъ | чьтѣмъ | |
| 2. | чьтєтє | чьтєтє / чистє / чьтостє | чьтѣашєтє | чьтѣтє | ||
| 3. | чьтѫтъ | чьтѫ / чисѧ / чьтошѧ | чьтѣахѫ | — | ||
| Participium | ||||||
| Číslo | Přítomné činné | Přítomné trpné | Minulé | Perfekta činné | Perfekta trpné | |
| Singulár | чьтъі, -ѫщи, -ъі | чьтомъ, -а, -о | чьтъ, -ъши, -ъ | чьлъ, -а, -о | чьтєнъ, -а, -о | |
význam
editovat- číst
- о въскрѣшєнии жє мрьтвъіихъ • нѣстє ли чьли • рєчєнаѥго вамъ богомь глаголѭщємь – A pokud jde o vzkříšení mrtvých, nečetli jste, co vám Bůh pravil? [Mk 22, 31 – Mar]
- сєго жє титьла мъноѕи чисѧ отъ июдѣи – Ten nápis četlo mnoho Židů. [J 19, 20 – Mar As]
- ctít, uctívat
- чьти отьца и матєрь – Cti otce a matku. [Mt 19, 19 – Mar As]