ꙗдра

staroslověnština

etymologie

Z praslov. *ědro/*ědra; rod střední; o-kmenová deklinace.

Srov. stčes. nadra/ňadra – "záhyb oděvu k uschování předmětů, záňadří; nitro"; čes., sloven. ňadra; stpol. nadra – "volný prostor, záňadří"; pol. jadra – "síť"; dluž. nadra – "ňadra"; rus. не́дра – "nitro, hlubina"; ukr. пійти́ по ні́драх – "prohledávat, šacovat"; bulh. недра́ – "nitro (země)"; srbochorv. jadra – "pochva nože", nédra – "ňadra"; slovin. nêdra – "ňadra".

podstatné jméno

• rod střední
• o-kmenová deklinace
• pomnožné

skloňování

Substantivum	singulár	duál	plurál
nominativ	—	—	ꙗдра
genitiv	—	—	ꙗдръ
dativ	—	—	ꙗдромъ
akuzativ	—	—	ꙗдра†
vokativ	—	—	ꙗдра
lokál	—	—	ꙗдрѣхъ†
instrumentál	—	—	ꙗдръі

^† s předložkou въ tvoří archaická spojení вън-ѣдра, вън-ѣдрѣхъ

význam

1. náručí; záňadří
   • въскѫѭ възвращаѥши рѫкѫ твоѭ и дєсницѫ твоѭ отъ срѣдъі ꙗдръ твоихъ до коньца – Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš? [Žalm 73 (74), 11 – PsSin]
2. lůno; nitro
   • и молитва моꙗ въ нѣдра моꙗ възвратитъ сѧ – Ale moje modlitba se mi do klína vrátí. [Žalm 34 (35), 13 – PsSin]

srovnej

1. –
2. лоно