čeština editovat

výslovnost editovat

  • IPA: [kalɛvala]

dělení editovat

  • Ka-le-va-la

podstatné jméno editovat

  • rod ženský
  • vlastní jméno

skloňování editovat

pád \ číslo jednotné množné
nominativ Kalevala
genitiv Kalevaly
dativ Kalevale
akuzativ Kalevalu
vokativ Kalevalo
lokál Kalevale
instrumentál Kalevalou

význam editovat

  1. karelo-finský národní epos
    • Na »Kalevalu« upozornil u nás již v 60. l. V. B. Nebeský a v l. 70. znovu Fr. Mach; Holečkovi pak mohutné epos čudské přiblížil srovnávací jazykozpytec L. Geitler.[1]
  2. země Kalevova, místo z finské mytologie

související editovat

finština editovat

výslovnost editovat

  • IPA: [ˈkɑlevɑlɑ]

dělení editovat

  • Ka-le-va-la

etymologie editovat

podstatné jméno editovat

  • vlastní jméno

skloňování editovat

skloňování podle vzoru kala
Substantivum singulár plurál
nominativ Kalevala Kalevalat
genitiv Kalevalan Kalevalojen
(Kalevalain)
akuzativ Kalevalan
Kalevala
Kalevalat
partitiv Kalevalaa Kalevaloja
essiv Kalevalana Kalevaloina
translativ Kalevalaksi Kalevaloiksi
inessiv Kalevalassa Kalevaloissa
elativ Kalevalasta Kalevaloista
illativ Kalevalaan Kalevaloihin
adessiv Kalevalalla Kalevaloilla
ablativ Kalevalalta Kalevaloilta
allativ Kalevalalle Kalevaloille
abessiv Kalevalatta Kalevaloitta
komitativ Kalevaloine
instruktiv Kalevaloin

význam editovat

  1. Kalevala

související editovat

poznámky editovat

  1. NOVÁK, Jan Václav a NOVÁK, Arne. Přehledné dějiny literatury české od nejstarších dob až po naše dny. 4., přeprac. a rozšíř. vyd. V Olomouci: R. Promberger, 1936-1939. 1804 s. S. 782. Dostupné také online.

externí odkazy editovat