čeština

editovat

výslovnost

editovat
  • IPA: [kalɛvala]

dělení

editovat
  • Ka-le-va-la

podstatné jméno

editovat
  • rod ženský
  • vlastní jméno

skloňování

editovat
pád \ číslo jednotné množné
nominativ Kalevala
genitiv Kalevaly
dativ Kalevale
akuzativ Kalevalu
vokativ Kalevalo
lokál Kalevale
instrumentál Kalevalou

význam

editovat
  1. karelo-finský národní epos
    • Na »Kalevalu« upozornil u nás již v 60. l. V. B. Nebeský a v l. 70. znovu Fr. Mach; Holečkovi pak mohutné epos čudské přiblížil srovnávací jazykozpytec L. Geitler.[1]
  2. země Kalevova, místo z finské mytologie

související

editovat

finština

editovat

výslovnost

editovat
  • IPA: [ˈkɑlevɑlɑ]

dělení

editovat
  • Ka-le-va-la

etymologie

editovat

podstatné jméno

editovat
  • vlastní jméno

skloňování

editovat
skloňování podle vzoru kala
Substantivum singulár plurál
nominativ Kalevala Kalevalat
genitiv Kalevalan Kalevalojen
(Kalevalain)
akuzativ Kalevalan
Kalevala
Kalevalat
partitiv Kalevalaa Kalevaloja
essiv Kalevalana Kalevaloina
translativ Kalevalaksi Kalevaloiksi
inessiv Kalevalassa Kalevaloissa
elativ Kalevalasta Kalevaloista
illativ Kalevalaan Kalevaloihin
adessiv Kalevalalla Kalevaloilla
ablativ Kalevalalta Kalevaloilta
allativ Kalevalalle Kalevaloille
abessiv Kalevalatta Kalevaloitta
komitativ Kalevaloine
instruktiv Kalevaloin

význam

editovat
  1. Kalevala

související

editovat

poznámky

editovat
  1. NOVÁK, Jan Václav a NOVÁK, Arne. Přehledné dějiny literatury české od nejstarších dob až po naše dny. 4., přeprac. a rozšíř. vyd. V Olomouci: R. Promberger, 1936-1939. 1804 s. S. 782. Dostupné také online.

externí odkazy

editovat