Praha
čeština
editovatvýslovnost
editovat
dělení
editovat- Pra-ha
etymologie
editovatNejstarší známá podoba jména (Farāga nebo Barāga) je doložena ve zprávě arabskožidovského kupce Ibrahíma ibn Jakúba k roku 965.[1] V nejstarších zápisech se vyskytuje latinské Praga, v němčině Prag, v obou případech tedy došlo k převzetí jména ještě před hláskovou změnou g v h, tedy před koncem 12. století.[1]
Původ slova Praha není dodnes zcela uspokojivě vysvětlen.[1] Existuje několik teorií: ze základu práh (praslovansky *porgъ) a to podle prahů (tedy peřejí) ve Vltavě nebo v potoku Brusnici, popř. podle prahů, tj. trámů v hatích přes vltavský brod.[1] Další možný původ je ze slovesného základu: od pražiti (vypalovat, myšleno odstraňovat lesní porost ohněm) nebo prahnouti (být suchý, vysychat, stávat se vyprahlým) — pak by jméno praha znamenalo „místo vyprahlé sluncem“.[1] Dle bohemisty Ivana Lutterera je nejpravděpodobnější etymologie poslední (místo suché, vyprahlé), tedy že (pražský) hrad byl založen na vysychající břidličné půdě.[1] Vedle toho existuje ještě řada jiných teorií, více či méně fantastických. Možný je též původ předslovanský.[1]
podstatné jméno
editovat- rod ženský
- vlastní jméno
skloňování
editovatvýznam
editovatpřeklady
editovat- město
- angličtina: Prague
- arabština: براغ
- asturština: Praga ž
- baskičtina: Praga
- běloruština: Прага ž
- bosenština: Prag m
- bulharština: Прага ž
- čínština: 布拉格
- dánština: Prag s
- esperanto: Prago
- estonština: Praha
- finština: Praha
- francouzština: Prague ž
- galicijština: Praga
- gruzínština: პრაღა
- hebrejština: פְּרָאג ž
- hindština: प्राग
- hornolužická srbština: Praha ž
- chorvatština: Prag m
- ido: Praha
- indonéština: Praha
- interlingua: Praga
- irština: Prág
- islandština: Prag ž
- italština: Praga ž
- japonština: プラハ
- kašubština: Praga
- katalánština: Praga
- korejština: 프라하
- latina: Praga ž
- limburština: Praag
- litevština: Praha
- lotyština: Prāga
- lucemburština: Prag
- maďarština: Prága
- naurština: Praha
- němčina: Prag
- nizozemština: Praag s
- norština: Praha
- osetština: Прагæ
- perština: پراگ
- polština: Praga ž
- portugalština: Praga
- rumunština: Praga
- ruština: Прага ž
- řečtina: Πράγα ž
- slovenština: Praha ž
- slovinština: Praga ž
- srbština (cyrilice): Праг m
- srbština (latinka): Prag m
- španělština: Praga ž
- švédština: Prag s
- tagalština: Prague
- turečtina: Prag
- ukrajinština: Прага ž
- urdština: پراگ
- velština: Prâg
- vietnamština: Praha
- —
- —
synonyma
editovatsouvisející
editovatfinština
editovatvýslovnost
editovat- IPA: [ˈprɑhɑ]
dělení
editovat- Pra-ha
podstatné jméno
editovat- vlastní jméno
skloňování
editovat| skloňování podle vzoru kala | ||
|---|---|---|
| Substantivum | singulár | plurál |
| nominativ | Praha | — |
| genitiv | Prahan | — |
| akuzativ | Prahan Praha |
— |
| partitiv | Prahaa | — |
| essiv | Prahana | — |
| translativ | Prahaksi | — |
| inessiv | Prahassa | — |
| elativ | Prahasta | — |
| illativ | Prahaan | — |
| adessiv | Prahalla | — |
| ablativ | Prahalta | — |
| allativ | Prahalle | — |
| abessiv | Prahatta | — |
| komitativ | — | — |
| instruktiv | — | — |
význam
editovatsouvisející
editovathornolužická srbština
editovatlitevština
editovatnorština (bokmål)
editovatpoznámky
editovat- 1 2 3 4 5 6 7 LUTTERER, Ivan; MAJTÁN, Ivan; ŠRÁMEK, Rudolf. Zeměpisná jména Československa. Slovník vybraných zeměpisných jmen s výkladem jejich původu a historického vývoje. 1. vyd. Praha : Mladá Fronta, 1982. 376 s. S. 244-245.
- ↑ KOPŘIVA, Pavel; JELÍNEK, Pavel Čiča; DVORNÍK, Petr. Velká kniha hantecu. 1. vyd. Brno : FT Records, 1999. Heslo „Prágl“, s. 156.
- ↑ KOPŘIVA, Pavel; JELÍNEK, Pavel Čiča; DVORNÍK, Petr. Velká kniha hantecu. 1. vyd. Brno : FT Records, 1999. Heslo „Švédi, Švédsko“, s. 166.
- ↑ Serbsko-čěske styki sej zbližili. Společnost přátel Lužice, 2010-04-10, [cit. 2012-07-07]. Dostupné online.
externí odkazy
editovat
Článek Praha ve Wikipedii
