otcův

čeština

výslovnost

• IPA: [ɔt.t͡suːf]
•  otcův^{? • info}

dělení

• ot-cův

etymologie

Odvozeno od podstatného jména otec příponou -ův.

přídavné jméno

• přivlastňovací

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	otcův	otcův	otcova	otcovo	otcovi	otcovy	otcovy	otcova
genitiv	otcova	otcova	otcovy	otcova	otcových	otcových	otcových	otcových
dativ	otcovu	otcovu	otcově	otcovu	otcovým	otcovým	otcovým	otcovým
akuzativ	otcova	otcův	otcovu	otcovo	otcovy	otcovy	otcovy	otcova
vokativ	otcův	otcův	otcova	otcovo	otcovi	otcovy	otcovy	otcova
lokál	otcově / otcovu	otcově / otcovu	otcově	otcově / otcovu	otcových	otcových	otcových	otcových
instrumentál	otcovým	otcovým	otcovou	otcovým	otcovými	otcovými	otcovými	otcovými

význam

1. patřící otci
   • Půjčil jsem si otcovo auto.