K §2, odst. 1 editovat

Dílo editovat

"Základním pojmovým znakem díla je kumulativní splnění podmínek, že dílo je výsledkem jedinečné tvůrčí činnosti autora a že je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě. Autorské dílo, jakožto nehmotný statek, je odrazem osobnosti autora." (...) "Dalším pojmovým znakem díla je, že je způsobilé být objektivně vnímáno jako dílo vědecké, umělecké a literární. Jiná kritéria (např. kvalitu měřenou ekonomickým úspěchem díla, životnost díla, přínos pro společnost, kritérium vkusu) k určení způsobilosti díla k autorskoprávní ochraně nelze použít." (...) "Subjektivnímu pohledu se nevyhneme v případě sporu, kdy bude třeba rozhodnout, zda jde či nejde o autorské dílo. Arbitrem může být jedině soud, který, byť jde o subjektivní pohled, musí respektovat objektivní hlediska zákona."[1]

Klasifikace děl editovat

(...) "Zákon zná, gramaticky vzato, trojí "vyšší" druhové roztřídění děl. A to roztřídění na díla literární, díla jiná umělecká a díla vědecká." (...) "Literární díla však nejsou žádným samostatným (třetím) druhem (třídou) autorskoprávně chráněných děl, ale jedná se jen o zvláštní druh děl uměleckých, jemuž je historicky i mezinárodněprávně (srov. i samotný název RÚB) věnována samostatná klasifikační pozornost (i když není zcela logická). Můžeme tedy učinit závěr, že z hlediska "vyšší" druhové klasifikace děl, která jsou předmětem autorského práva, se jedná o dva druhy (třídy), a to sice díla umělecká (včetně děl literárně uměleckých) a o díla vědecká." (...)[2]

Vědecká díla editovat

"Díla vědecká jsou historicky novější kategorií děl, která se od kategorie děl literárních, z nichž se vyvinula, odlišují zejména vědeckou, tj. mimoprávní, povahou svého obsahu a formy, svým vědeckým ztvárněním určitých myšlenek, které se projevují mj. ve vědeckém stylu, v autorově svobodné volbě vědeckých metod poznání, resp. ztvárnění, ve vědecké struktuře díla, ve vědecké argumentaci, v používání vědních pojmů a vůbec v používání jazyka vědy. Vytvořením díla vědeckého také jeho autor navenek projevuje nejen své vědomosti, ale i svou schopnost a dovednost vědecky tvořit, což bývá v některých případech spojováno s určitými veřejnoprávními, popř. též pracovněprávními, důsledky. Díla vědecká bývají vyjádřena zejména, nikoli výlučně, písmem. Vědecké dílo je potom zpravidla dílem literárním. Toto kritérium potom napomáhá odlišit vědecká díla od jiných výtvorů z oblasti vědy, jako jsou zejména vynálezy. Pro vznik díla vědeckého není rozhodno, zda autor je vědcem, resp. výzkumníkem (a v jakém právním postavení), nebo nikoli. Významné je pouze to, zda dílo vědecké fakticky vytvořil či ne. Dílem vědeckým proto může být i diplomová práce studenta pregraduálního vysokoškolského studia, zatímco disertační práce studenta postgraduálního studia nemusí v konkrétním případě vůbec pojmové znaky díla vědeckého splnit, a potom je z hlediska výsledku tohoto studia vadná."[2]

Jedinečnost editovat

"Jedinečnost je třeba chápat i ve statistickém slova smyslu (nemožnost vzniku dvou totožných děl)."[1]

"Autorské dílo musí být v prvé řadě jedinečným, resp. originálním výtvorem autora. Originalitu je třeba chápat ve smyslu autorskoprávní individuality. Autorské dílo je výkonem osobnosti autora (jeho tvůrčí fantazie) a tím statisticky jedinečné. Z toho vyplývá, že předmětem autorského práva nemůže být to, co existuje bez ohledu na tvůrčí činnost autora (např. fakta) nebo to, co je předem do té míry determinováno, že pro autorskou tvůrčí činnost nezbývá již dostatečný prostor, takže při splnění určitých podmínek by mohly nezávisle na sobě k témuž výsledku dospět různé osoby. Předmětem autorskoprávní ochrany není proto myšlenkový obsah sám o sobě, nýbrž výlučně jeho tvůrčí ztvárnění v autorskoprávním smyslu. Aby dílo splňovalo tento znak, tedy jedinečnost, nesmí existovat dílo totožné nebo zaměnitelné."[3]

Tvůrčí činnost editovat

"Tvůrčí činnost je vždy spojena s osobními vlastnostmi autora, bez nichž by výsledek nemohl být dosažen, a proto tvorba díla je nezaměnitelnou činností osobitého charakteru."[1]

K §2, odst. 4 editovat

Zpracování editovat

"Jako autorské dílo je chráněno také dílo, které bylo vytvořeno jako zpracování (vřetně překladu díla jiného autora). Zpracování ovšem musí vykazovat znaky tvůrčí činnosti zpracovatele. V praxi půjde např. o zdramatizování románu, hudební úpravy (variace a aranžmá), napodobeninu díla výtvarného umění v jiném uměleckém oboru apod. Ke zpracování včetně překladu do jiného jazyka je třeba vždy souhlasu autora původního déla. Proto se o dílech vzniklých zpracováním nebo překladem hovoří také jako o dílech odvozených." [4]

Námět editovat

"Od zpracování je nutno přísně odlišovat užití pouhého námětu jako takového k vytvoření díla jiného. Na rozdíl od zpracování, užití pouhého námětu (myšlenky) obsaženého v cizím díle k vytvořené nového původního díla je volné a není tedy vázáno na souhlas autora, z jehož díla byl námět použit."[4]

Překlad editovat

"Překladem je třeba rozumět jak překlad do jiného národního jazyka, tak i např. do jiného programovacího jazyka, eventuálně umělého jazyka (esperanto). Překlad je pak autorským dílem jen, jde-li o tvůrčí činnost a nikoli jen o mechanické přeložení. Autorem překladu proto nemůže být autor programu na překládání. Při posuzování, zda je překlad autorským dílem, je nutné vycházet z překadu samého, nikoli z díla, které je překládáno."[4]

K §2, odst. 6 editovat

"Ustanovení uvádí demonstrativní výčet toho, co nesplňuje znaky autorského díla, čili nesplňuje podmínky autorskoprávní ochrany. Takto nelze tedy chránit např. postupy či návody (recept na přípravu jídla), pouhé myšlenky nebo nápady (chránit je možné jen jejich konkrétní vyjjádření)." (...) "Autorskoprávní ochrana se nevztahuje na různé skutečnosti mající povahu tiskové zprávy (denní zprávy), které jsou pouhou strohou informací a které je třeba odlišovat od článků, které jsou výsledkem jedinečné tvůrčí činnosti autora, a splňují tak znaky autorského díla podle par. 2 odst. 1. Za dílo se nepovažuje také námět díla, nicméně námět může být rozpracován do té míry, že splňuje znaky autorského díla. Každý případ lze tedy posuzovat individuálně, přičemž posouzení hranice mezi strohým námětem a námětem jakožto autorským dílem je posouzení odborné otázky. (...) "Autorským dílem není taktéž výsledek vynálezecké činnosti, vědecká teorie, matematický vzorec a podobně, neboť stejného výsledku lze dosáhnout různými individuálními postupy, a nejde tak o výsledek tvůrčí činnosti autora."[5]

Ref editovat

  1. 1,0 1,1 1,2 CHALOUPKOVÁ, Helena. HOLÝ, Petr. Autorský zákon: komentář. 4. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, xii, 477 s. ISBN 978-80-7400-432-2. S. 4-5
  2. 2,0 2,1 TELEC, Ivo. TŮMA, Pavel. Autorský zákon: komentář. 1. vyd. Praha: Beck, 2007, XVIII, 971 s. ISBN 978-80-7179-608-4. S. 8
  3. ŠEBELOVÁ, Marie. Autorské právo. Zákon, komentáře, vzory a judikatura. Brno: Computer Press,2006. ISBN 80-251-1090-7. S. 26-27
  4. 4,0 4,1 4,2 CHALOUPKOVÁ, HOLÝ. S. 8
  5. CHALOUPKOVÁ, HOLÝ. S. 9-10