abominace

čeština

výslovnost

• IPA: [abɔmɪnat͡sɛ]

dělení

• abo-mi-na-ce

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	abominace	abominace
genitiv	abominace	abominací
dativ	abominaci	abominacím
akuzativ	abominaci	abominace
vokativ	abominace	abominace
lokál	abominaci	abominacích
instrumentál	abominací	abominacemi

význam

1. proklení, hnus, ošklivost