čeština

editovat

výslovnost

editovat
  • IPA: [apsɔlʊtɲiː]

dělení

editovat
  • ab-so-lut-ní

etymologie

editovat

Z latinského absolutus (úplný, naprostý), trpného příčestí absolvere (zprostit), z ab- + solvere, tedy vlastně „oproštěný od všeho“.[1]

přídavné jméno

editovat
  • měkké

skloňování

editovat
číslo jednotné množné
pád \ rod mužský
životný
mužský
neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský
neživotný
ženský střední
nominativ absolutní absolutní absolutní absolutní absolutní absolutní absolutní absolutní
genitiv absolutního absolutního absolutní absolutního absolutních absolutních absolutních absolutních
dativ absolutnímu absolutnímu absolutní absolutnímu absolutním absolutním absolutním absolutním
akuzativ absolutního absolutní absolutní absolutní absolutní absolutní absolutní absolutní
vokativ absolutní absolutní absolutní absolutní absolutní absolutní absolutní absolutní
lokál absolutním absolutním absolutní absolutním absolutních absolutních absolutních absolutních
instrumentál absolutním absolutním absolutní absolutním absolutními absolutními absolutními absolutními

stupňování

editovat
stupeň tvar
pozitiv absolutní
komparativ absolutnější
superlativ nejabsolutnější

význam

editovat
  1. naprostý, nepodmíněný, dokonalý, s ničím nesrovnatelný
    • Na takové požadavky reagovali absolutním odmítnutím.
  2. samovládný, nezávislý, svrchovaný[2]
    • Jedinou absolutní monarchií v Evropě je Vatikán.

překlady

editovat
  1. naprostý
  2. samovládný

antonyma

editovat
  1. relativní, podmíněný
  2. konstituční

související

editovat

slovní spojení

editovat

poznámky

editovat
  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Verze 1.0. Leda, 2007. Heslo „absolutní“
  2. Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960–1971, [cit. 2014-04-07]. Heslo absolutní.