češtinaEditovat

výslovnostEditovat

  • IPA: [almaːrka]

etymologieEditovat

Z latinského armarium (skříň na knihy, šaty, klenoty), které od slova arma (náčiní, nářadí, zbraň).[1]

podstatné jménoEditovat

  • rod ženský

skloňováníEditovat

Substantivum singulár plurál
nominativ almárka almárky
genitiv almárky almárek
dativ almárce almárkám
akuzativ almárku almárky
vokativ almárko almárky
lokál almárce almárkách
instrumentál almárkou almárkami

významEditovat

  1. (zdrobněle) almara
    • Jó, panečku! Nohy mně zdřevěněly. Vona to četnická stanice. Pušky u stěny, krucifix na stole, lejstra na almárce, císař pán kouká zrovna na mě nad stolem.[2]
    • Již snídaně požita, a Taláka tu ještě nebylo; odemkl tedy Květoň almárku a jal se vybírati všelijaké domácí potřeby tam uschované: talířky, misku, lžíci, hrnečky, kahanec, skříň na mouku, hrneček od másla a podobné.[3]
    • Josef nesl malou almárku na hřbetě a ženich nesl tři obrazy pod paždí, večeři páně, a oba svaté apoštoly Petra a Pavla.[4]

synonymaEditovat

  1. skříňka

souvisejícíEditovat

poznámkyEditovat

  1. Red.. Z našich časopisů. Naše řeč, 1924, roč. 8, čís. 4. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
  2. Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války
  3. Františka Stránecká: Pouť na Velehrad
  4. Františka Stránecká: Některé črtyy

externí odkazyEditovat

  •   Encyklopedický článek Almara ve Wikipedii