ambivalentní

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈʔambɪvalɛntɲiː]

dělení

• am-bi-va-lent-ní

přídavné jméno

• měkké

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	ambivalentní	ambivalentní	ambivalentní	ambivalentní	ambivalentní	ambivalentní	ambivalentní	ambivalentní
genitiv	ambivalentního	ambivalentního	ambivalentní	ambivalentního	ambivalentních	ambivalentních	ambivalentních	ambivalentních
dativ	ambivalentnímu	ambivalentnímu	ambivalentní	ambivalentnímu	ambivalentním	ambivalentním	ambivalentním	ambivalentním
akuzativ	ambivalentního	ambivalentní	ambivalentní	ambivalentní	ambivalentní	ambivalentní	ambivalentní	ambivalentní
vokativ	ambivalentní	ambivalentní	ambivalentní	ambivalentní	ambivalentní	ambivalentní	ambivalentní	ambivalentní
lokál	ambivalentním	ambivalentním	ambivalentní	ambivalentním	ambivalentních	ambivalentních	ambivalentních	ambivalentních
instrumentál	ambivalentním	ambivalentním	ambivalentní	ambivalentním	ambivalentními	ambivalentními	ambivalentními	ambivalentními

stupňování

stupeň	tvar
pozitiv	ambivalentní
komparativ	ambivalentnější
superlativ	nejambivalentnější

význam

1. (knižně, odborně) mající současně dvojí platnost
2. rozpolcený, protichůdný

překlady

1. nejednoznačný; s obojí platností

   • angličtina: ambivalent
   • francouzština: ambivalent
   • italština: ambivalente
   • němčina: ambivalent
   • ruština: двойственный, амбивалентный
   • řečtina: αμφιταλαντευόμενους, διφορούμενος, αμφίλογος
2. —

synonyma

1. —
2. nejednoznačný, rozporuplný, dvojznačný

související

• ambivalence
• ambivalentně