bezcharakterní

čeština

výslovnost

• IPA: [bɛsxaraktɛrɲiː]

dělení

• bez-cha-rak-ter-ní

přídavné jméno

• měkké

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	bezcharakterní	bezcharakterní	bezcharakterní	bezcharakterní	bezcharakterní	bezcharakterní	bezcharakterní	bezcharakterní
genitiv	bezcharakterního	bezcharakterního	bezcharakterní	bezcharakterního	bezcharakterních	bezcharakterních	bezcharakterních	bezcharakterních
dativ	bezcharakternímu	bezcharakternímu	bezcharakterní	bezcharakternímu	bezcharakterním	bezcharakterním	bezcharakterním	bezcharakterním
akuzativ	bezcharakterního	bezcharakterní	bezcharakterní	bezcharakterní	bezcharakterní	bezcharakterní	bezcharakterní	bezcharakterní
vokativ	bezcharakterní	bezcharakterní	bezcharakterní	bezcharakterní	bezcharakterní	bezcharakterní	bezcharakterní	bezcharakterní
lokál	bezcharakterním	bezcharakterním	bezcharakterní	bezcharakterním	bezcharakterních	bezcharakterních	bezcharakterních	bezcharakterních
instrumentál	bezcharakterním	bezcharakterním	bezcharakterní	bezcharakterním	bezcharakterními	bezcharakterními	bezcharakterními	bezcharakterními

stupňování

stupeň	tvar
pozitiv	bezcharakterní
komparativ	bezcharakternější
superlativ	nejbezcharakternější

význam

1. mající nečestnou povahu
   • Byl to muž sice vzdělaný a výmluvný, ale bezcharakterní, ješitný, zištný a ctižádostivý.
2. (zastarale) mající nevýrazné osobnostní rysy

překlady

1. mající nečestnou povahu

   • němčina: charakterlos
   • nizozemština: karakterloos, gewetenloos
2. —