blåbär

švédština

výslovnost

• IPA: [ˈbloːbær]
• 1. intonace

etymologie

Spojením blå (modrý) a bär (bobule).

podstatné jméno

• rod střední

skloňování

Substantivum (i)	singulár		plurál
	neurč.	urč.	neurč.	urč.
nominativ	blåbär	blåbäret	blåbär	blåbären
genitiv	blåbärs	blåbärets	blåbärs	blåbärens

význam

1. borůvka

související

• blåbärspaj