boží

Možná hledáte bozi nebo Boží.

čeština

výslovnost

• IPA: [bɔʒiː]

dělení

• bo-ží

přídavné jméno

• měkké

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	boží	boží	boží	boží	boží	boží	boží	boží
genitiv	božího	božího	boží	božího	božích	božích	božích	božích
dativ	božímu	božímu	boží	božímu	božím	božím	božím	božím
akuzativ	božího	boží	boží	boží	boží	boží	boží	boží
vokativ	boží	boží	boží	boží	boží	boží	boží	boží
lokál	božím	božím	boží	božím	božích	božích	božích	božích
instrumentál	božím	božím	boží	božím	božími	božími	božími	božími

význam

1. vztahující se k bohu
   • Lomikare! Do roka budeme spolú stát před súdnú stolicí boží…
2. (expresivně) skvělý
   • Ten nový film, ten byl boží!

překlady

1. vztahující se k bohu

   • angličtina: divine
   • esperanto: dia
   • francouzština: divin
   • interlingua: dive, divin
   • italština: divino
   • němčina: göttlich
   • nizozemština: goddelijk
   • polština: boży
   • ruština: божий
   • slovenština: boží
2. skvělý

   • angličtina: groovy

související

• božský
• Boží

slovní spojení

• boží dopuštění

přísloví, rčení a pořekadla

• boží mlýny melou pomalu, ale jistě

poznámky

Od počátků kodifikace českého pravopisu se táhne spor, zda psát slovo boží/Boží s velkým počátečním písmenem. Do 50. až 60. let 19. století se žádalo převážně psaní s velkým písmenem (Šmitt, Dobrovský, Šumavský), ale nebyl v tom konsensus - Nejedlý, Thám a zejména Jungmann používali malé, byť u Jungmanna se našly i výjimky (Desatero Božích přikázání a Bez bázně Boží). Vlivem Jungmannovým se však ve druhé polovině 19. století ustálilo psaní malého písmene; psaní velkého písmene bylo tolerováno jen v náboženských textech jako projev úcty. V první polovině 20. století se ovšem prosadil názor, že v některých případech toto přídavné jméno má roli přivlastňovacího genitivu, a proto se má psát počáteční písmeno velké, zatímco je-li přivlastňovací význam oslaben, píše se malé písmeno. (Boží, Naše řeč, ročník 25 (1941), číslo 7, s. 222)