brejknout

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈbrɛjknɔʊ̯t]

dělení

• brejk-nout

etymologie

Z anglického break.

sloveso

• dokonavé
• tranzitivní

varianty

• (zastarale) brejknouti

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	brejknu	brejkneš	brejkne	brejkneme	brejknete	brejknou

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	brejkni	brejkněme	brejkněte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	brejkl / brejknul	brejkla / brejknula	brejklo / brejknulo	brejkli / brejknuli	brejkly / brejknuly	brejkla / brejknula
trpné	brejknut	brejknuta	brejknuto	brejknuti	brejknuty	brejknuta

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
minulý	brejknuv	brejknuvši	brejknuvše

význam

1. (ve sportu) prolomit podání soupeře (např. v tenise)
   • Hráči se v zápase přetahovali o každý balón a k vidění bylo i patnáct brejků. Murray brejknul Del Potra hned ve druhém gemu první sady. Brit sice následně prohrál svůj servis, ale potom zase brejknul Argentince a byl ve vedení 3:1.

související

• brejk
• brejknutý
• brejkový