první osoba jednotného čísla budoucího času slovesa chcípnout
Nevážil jsem si toho, tý lahody, toho blahobytu, a tchánovi, vejminkáři, upřel jsem jednou prase a zabil, sežral, a ještě mně bylo ke všemu líto poslat mu, chudákovi starýmu, třebas jen malou vejslužku - a von mně potom prorokoval, že chcípnu jednou hlady.[1]
Chlastat se musí, omámit duši, zahalit růžovým mrakem, zastřít ji jako ošklivou ženu, zamknout na dva západy. Nikdy neuvidím Leslie, chcípnu tady a pohřeb obstarají mravenci a hmyz. Člověk se cítí bohem, ale je méně než nic. Jenom potravou[2]