- (nářečně) svižně, rychle, hbitě, spěšně
- Nuže, srdce svého k šlechtění, chutě dej se, dítě, do čtení![1]
- (poněkud zastarale) s chutí
- Bylo mu stále opravovati a kostky vyměňovati. Ba dopouštěl se takových chyb, že se tomu sám divil; a nejednou se chutě zasmál, vida, kterak dal např. kamzíkovi místo růžků paznehty, místo brady ocásek a místo plecí kus skály.[2]
- Jen bijte, je nás nemnoho, my přece odoláme, jen palte chutě do toho, vždyť ještě srdce máme![3]
- genitiv jednotného čísla substantiva chuť
- akuzativ množného čísla substantiva chuť
- Někteří lidi mají fakt divné chutě, ale já, lásko má, stále stejně miluju tě, když hážeš bílé křemenáče na cibulku, když zvedáš prst jako dirigentskou hůlku.[4]
- nominativ množného čísla substantiva chuť
- ↑ Josef Soukal: Dětem
- ↑ Stanislav Řehák: Zvonečky
- ↑ Adolf HEYDUK: Jen chutě!, 1865
- ↑ Jaromír NOHAVICA: Mám jizvu na rtu, album Ikarus, Ostrava 2008