čeština editovat

výslovnost editovat

  • IPA: [xvalɔr̝ɛt͡ʃɛɲiː]

dělení editovat

  • chva-lo-ře-če-ní

podstatné jméno editovat

  • rod střední
  • verbální substantivum

skloňování editovat

pád \ číslo jednotné množné
nominativ chvalořečení chvalořečení
genitiv chvalořečení chvalořečení
dativ chvalořečení chvalořečením
akuzativ chvalořečení chvalořečení
vokativ chvalořečení chvalořečení
lokál chvalořečení chvalořečeních
instrumentál chvalořečením chvalořečeními

význam editovat

  1. (zastarale) uvádění řady pozitivních kvalit
    • Děje se tak bohužel mnohdy; posuzovatelé poměrů v Československu mnohdy suggerují a mnohdy i vyslovují myšlenku, že za Rakouska bylo lépe. Ve své řeči na Slovanském ostrově reagoval jsem na takovéto chvalořečení přešlých časů takto: „Bylo-li to za Rakouska lepší, bylo to proto, že my jsme byli lepší.“[1]
    • Když později Švejk líčil život v blázinci, činil tak způsobem neobyčejného chvalořečení: "Vopravdu nevím, proč se ti blázni zlobějí, když je tam drží. Člověk tam může lezt nahej po podlaze, vejt jako šakal, zuřit a kousat. Jestli by to člověk udělal někde na promenádě, tak by se lidi divili, ale tam to patří k něčemu prachvobyčejnýmu. Je tam taková svoboda, vo kerej se ani socialistům nikdy nezdálo.[2]

synonyma editovat

  1. vychvalování, velebení, opěvování, eulogie

antonyma editovat

  1. hanění, napadání, zostuzování

související editovat

poznámky editovat