cmentarz

polština

výslovnost

• IPA: [ˈt͡smɛ̃ntaʃ]
•  cmentarz^{? • info}

etymologie

Přes staropolštinu z pozdnělatinského cimiterium, které z původnějšího coemētērium, které je přepisem starořeckého κοιμητήριον, odvozeného od slovesa κοιμᾱ́ν — uložit ke spánku. Srovnej např. slovenské cintorín či francouzské cimetière téhož významu, dále pak i novořecké sloveso κοιμάμαι či substantivum κοίμηση.

podstatné jméno

• rod mužský

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	cmentarz	cmentarze
genitiv	cmentarza	cmentarzy
dativ	cmentarzowi	cmentarzom
akuzativ	cmentarz	cmentarze
instrumentál	cmentarzem	cmentarzami
lokál	cmentarzu	cmentarzach
vokativ	cmentarzu	cmentarze

význam

1. hřbitov

synonyma

1. (nářečně, lidově) kierchów, kirchow, (odborně) nekropolia, (žertovně) park sztywnych

související

• cmentarny
• cmentarzyk
• cmentarzysko