dějeprava

čeština

výslovnost

• IPA: [ɟɛjɛprava]

dělení

• dě-je-pra-va

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	dějeprava	dějepravy
genitiv	dějepravy	dějeprav
dativ	dějepravě	dějepravám
akuzativ	dějepravu	dějepravy
vokativ	dějepravo	dějepravy
lokál	dějepravě	dějepravách
instrumentál	dějepravou	dějepravami

význam

1. (zastarale, knižně) dějepis
   • učitel dějepravy
2. (zastarale, knižně) dějiny
   • dějeprava bitev, dějeprava města
3. kniha obsahující biblické příběhy

související

• dějepravný