důstojnický

čeština

výslovnost

• IPA: [duːstɔjɲɪt͡skiː]

dělení

• dů-stoj-nic-ký

přídavné jméno

• tvrdé

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	důstojnický	důstojnický	důstojnická	důstojnické	důstojničtí	důstojnické	důstojnické	důstojnická
genitiv	důstojnického	důstojnického	důstojnické	důstojnického	důstojnických	důstojnických	důstojnických	důstojnických
dativ	důstojnickému	důstojnickému	důstojnické	důstojnickému	důstojnickým	důstojnickým	důstojnickým	důstojnickým
akuzativ	důstojnického	důstojnický	důstojnickou	důstojnické	důstojnické	důstojnické	důstojnické	důstojnická
vokativ	důstojnický	důstojnický	důstojnická	důstojnické	důstojničtí	důstojnické	důstojnické	důstojnická
lokál	důstojnickém	důstojnickém	důstojnické	důstojnickém	důstojnických	důstojnických	důstojnických	důstojnických
instrumentál	důstojnickým	důstojnickým	důstojnickou	důstojnickým	důstojnickými	důstojnickými	důstojnickými	důstojnickými

význam

1. určený pro důstojníky
   • Smrtelně zasažen byl prý jistý student a — důstojnický sluha, jenž spěchal za svojí povinností.
2. užívaný důstojníky