digiunata

italština

výslovnost

• IPA: [did͡ʒuˈna.ta]

etymologie

Z latinského jējūnāre, z nějž také francouzské déjeuner či španělské desayunar, ayunar.

podstatné jméno

• rod ženský
• deverbativum

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	digiunata	digiunate

význam

1. (řidčeji) půst, lačnění, odříkání

synonyma

1. (neutrálně) digiuno, astenzione, (částečně) rinunce, abnegazione

související

• digiuno
• digiunatore
• digiunare
• digiunante

sloveso

• intranzitivní
• pravidelné

význam

1. jednotný rod ženského čísla trpného minulého příčestí slovesa digiunare