distelvink

nizozemština

výslovnost

• IPA: [ˈdɪs.təlˌfɪŋk]  distelvink^{? • info}

etymologie

Kompozitum složené ze základů distel — bodláčí, bodlák a vink, v němž druhá složka vychází z předpokládaného pragermánského *finkiz s významem pěnkava, pěnkavovitý pták. Takto příbuzné např. s německým Fink, anglickým finch téhož významu. Srovnej i anglické thistle.

podstatné jméno

• rod společný

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	distelvink	distelvinken

význam

1. (v zoologii) stehlík

synonyma

1. putter

související

• distelvinkje
• distelvinkenslag
• vink
• distel
• distelvinkenplaats
• distelvinkenbuurt