doufajíc
čeština editovat
výslovnost editovat
- IPA: [dɔʊ̯fajiːt͡s]
dělení editovat
- dou-fa-jíc
sloveso editovat
- nedokonavé
význam editovat
- přechodník přítomný jednotného čísla ženského a středního rodu slovesa doufat
- Od toho dne navštěvovala každého jitra pahorek, doufajíc, že se tam shledá s milým bratrem a vždy odnášela si domů kytici z divných těch bylinek.[1]
- Konečně mu položila dítě k nohám, doufajíc, že jeho kamenné srdce přece se slituje — doufala marně. A nyní ji kyne kriminál! Když mluvila matka, bylo děcko tiché, ale jakmile vypukla ve štkání, počalo plakati i ono, jako by potvrzovalo slova matčina.[2]
související editovat
poznámky editovat
- ↑ ŠŤASTNÝ, Alfons Bohumil. Ze říší přírody. Praha : M. Knapp, 1891. Kapitola Rozchodník.
- ↑ Ignát Herrmann: Vyhlídky do života