drhnoucí

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈdr̩ɦnɔʊ̯t͡siː]

dělení

• drh-nou-cí

přídavné jméno

• měkké
• slovesné činné nedokonavé
• nestupňovatelné
• změny stavu

význam

1. který drhne
   • Znovu si vzpomněl na svou matku: přemýšlel, jak dnes asi vypadá, jestli trpí, jestli je teď její bolest fyzická – například od kloubů drhnoucích celá léta o sebe nebo od svalů zmožených tvrdou prací –, nebo jestli stále trpí bolestí spojenou s Ewanovou ztrátou.
   • Čištění zubů a mytí obličeje jsou posvátným rituálem, mysl se zastaví, v hlavě ji nic netlačí, slyší jen zvuk zubního kartáčku drhnoucího zuby a vodu tekoucí z kohoutku. Natáhne si pyžamo jako křestní roucho.
   • Čeština je jazyk hmotný, plný drhnoucích souhlásek, které jsou jen zlehka změkčovány samohláskami.

synonyma

1. (částečně) váznoucí

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	drhnoucí	drhnoucí	drhnoucí	drhnoucí	drhnoucí	drhnoucí	drhnoucí	drhnoucí
genitiv	drhnoucího	drhnoucího	drhnoucí	drhnoucího	drhnoucích	drhnoucích	drhnoucích	drhnoucích
dativ	drhnoucímu	drhnoucímu	drhnoucí	drhnoucímu	drhnoucím	drhnoucím	drhnoucím	drhnoucím
akuzativ	drhnoucího	drhnoucí	drhnoucí	drhnoucí	drhnoucí	drhnoucí	drhnoucí	drhnoucí
vokativ	drhnoucí	drhnoucí	drhnoucí	drhnoucí	drhnoucí	drhnoucí	drhnoucí	drhnoucí
lokál	drhnoucím	drhnoucím	drhnoucí	drhnoucím	drhnoucích	drhnoucích	drhnoucích	drhnoucích
instrumentál	drhnoucím	drhnoucím	drhnoucí	drhnoucím	drhnoucími	drhnoucími	drhnoucími	drhnoucími

antonyma

1. (částečně) (hladce) plynoucí

související

• drhnutí
• zadrhlý
• drhnouce, drhnouc, drhna