Já dokavad bojoval mezi mládci Achajských, nechtěl nikdy podále hradeb boje sváděti Hektor, nýbrž k bráně jenom Skajské a k dubisku přicházel; tam mne čekal jednou a s těží znikl útoku mého.[1]
Inklinovat k silným dubiskům se ne vždy rentuje. V roce 1948 jsme završili pohrdání americkou hospodářskou pomocí (jejím symbolem byl poválečný Marshallův plán) a vrhli se do rudého chomoutu.[2]
Když se završila „ostblocková“ série lidových povstání, jejichž lidovost vznikla cestou z ústředí KGB do centrál tajných služeb v satelitních státech tábora míru, tak by nikoho ani ve snu nenapadlo, že slovanský sen o mocném ruském dubisku na východě vstane do čtvrtstoletí z mrtvých.[3]
