duim

nizozemština

výslovnost

• IPA: [dœy̯m]  duim^{? • info}

etymologie

Přes staroholandské *thūmo z předpokládaného pragermánského *þūmô, doslova "něco nateklého"; "opuchlý prst". Takto příbuzné např. s německým Daume, norským tomme nebo anglickým thumb.

podstatné jméno

• rod mužský

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	duim	duimen

význam

1. (v anatomii) palec

fráze a idiomy

• iets uit de duim zuigen
• vingers en duimen aflikken
• iemand onder de duim houden
• de duimschroeven aanleggen

související

• duimenvanger
• deurduim
• duimen
• duimschroef
• duimbreed
• snaveltuin
• duimdik
• duimendraaien
• eendagstuin
• duimspijker