dvoučlenný

čeština

výslovnost

• IPA: [dvɔʊ̯t͡ʃlɛniː]

dělení

• dvou-člen-ný

varianty

• dvojčlenný
• 2členný

přídavné jméno

• tvrdé

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	dvoučlenný	dvoučlenný	dvoučlenná	dvoučlenné	dvoučlenní	dvoučlenné	dvoučlenné	dvoučlenná
genitiv	dvoučlenného	dvoučlenného	dvoučlenné	dvoučlenného	dvoučlenných	dvoučlenných	dvoučlenných	dvoučlenných
dativ	dvoučlennému	dvoučlennému	dvoučlenné	dvoučlennému	dvoučlenným	dvoučlenným	dvoučlenným	dvoučlenným
akuzativ	dvoučlenného	dvoučlenný	dvoučlennou	dvoučlenné	dvoučlenné	dvoučlenné	dvoučlenné	dvoučlenná
vokativ	dvoučlenný	dvoučlenný	dvoučlenná	dvoučlenné	dvoučlenní	dvoučlenné	dvoučlenné	dvoučlenná
lokál	dvoučlenném	dvoučlenném	dvoučlenné	dvoučlenném	dvoučlenných	dvoučlenných	dvoučlenných	dvoučlenných
instrumentál	dvoučlenným	dvoučlenným	dvoučlennou	dvoučlenným	dvoučlennými	dvoučlennými	dvoučlennými	dvoučlennými

význam

1. tvořený dvěma členy
   • Později by mohly dvoučlenné posádky zůstávat na dráze okolo Venuše celý rok.