dvoubrankový

čeština

výslovnost

• IPA: [dvɔʊ̯braŋkɔviː]

dělení

• dvou-bran-ko-vý

přídavné jméno

• tvrdé

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	dvoubrankový	dvoubrankový	dvoubranková	dvoubrankové	dvoubrankoví	dvoubrankové	dvoubrankové	dvoubranková
genitiv	dvoubrankového	dvoubrankového	dvoubrankové	dvoubrankového	dvoubrankových	dvoubrankových	dvoubrankových	dvoubrankových
dativ	dvoubrankovému	dvoubrankovému	dvoubrankové	dvoubrankovému	dvoubrankovým	dvoubrankovým	dvoubrankovým	dvoubrankovým
akuzativ	dvoubrankového	dvoubrankový	dvoubrankovou	dvoubrankové	dvoubrankové	dvoubrankové	dvoubrankové	dvoubranková
vokativ	dvoubrankový	dvoubrankový	dvoubranková	dvoubrankové	dvoubrankoví	dvoubrankové	dvoubrankové	dvoubranková
lokál	dvoubrankovém	dvoubrankovém	dvoubrankové	dvoubrankovém	dvoubrankových	dvoubrankových	dvoubrankových	dvoubrankových
instrumentál	dvoubrankovým	dvoubrankovým	dvoubrankovou	dvoubrankovým	dvoubrankovými	dvoubrankovými	dvoubrankovými	dvoubrankovými

význam

1. čítající dvě branky
   • [Mladá Boleslav] v Karviné od začátku duelu dominovala a v 19. minutě měla po trefách Jawa a Hilála již dvoubrankový náskok.