Philip harboured not one jot of emotional attachment to the country of which he was prince. “I certainly never felt nostalgic about Greece. A grandfather assassinated and a father condemned to death does not endear me to the perpetrators,” he said. – Vévoda Filip nechoval ani ždibíček citové vazby k zemi, jejímž byl [původně] princem. „Po Řecku se mi určitě nikdy nestýskalo. Ono nechat si zavraždit dědečka a otce si dát odsoudit k smrti mě s pachateli až tak moc nesbližuje.“[1]
