Rachel ne reconnut pas tout de suite Emma en cette femelle qui poussait des petits cris d'enfant et dont les lèvres fiévreuses s'agitaient comme dans une prière muette. Exposée ainsi, nue et grasse, éclatante de blancheur, grand ouvert, le ventre en délire, offert comme une gueule monstrueuse, elle se cramponnait à un dos d'homme souple et musculeux. – Rachel zprvu nepoznala Emmu v této samici, která vyrážela dětská vykvíknutí a jejíž horečnaté rty se chvěly jako v němé modlitbě. Takto vystavena, nahá a tlustá, lesknouc se bělostí, dokořán, s blouznícím břichem, skýtajícím pohled jako nějaká nestvůrná tlama, přidržovala se křečovitě zad pružného svalnatého muže.[1]
