feldvébl

čeština

výslovnost

• IPA: [fɛldvɛːbl̩]

dělení

• feld-vé-bl

etymologie

Z německého Feldwebel téhož významu.

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	feldvébl	feldvéblové
genitiv	feldvébla	feldvéblů
dativ	feldvéblu / feldvéblovi	feldvéblům
akuzativ	feldvébla	feldvébly
vokativ	feldvéble	feldvéblové
lokál	feldvéblu / feldvéblovi	feldvéblech
instrumentál	feldvéblem	feldvébly

význam

1. (v historii, vojenský slang) šikovatel; poddůstojník v některých armádách
   • „To je náramně žertovné,“ řekl Švejk, „to se mně báječně líbí. Tak aby věděli, paní Kejřová, mají ouplnou pravdu, že jsem se dostal ven. Ale to jsem musel zabít patnáct vachmistrů a feldvéblů. Ale neříkají to nikomu.

1. • „Bez nejmenšího psychologického pochopení, bez porozumění pro lidskou duši, která má být obrácena česky mluvícím prušáckým feldvéblem, se domnívají, že bič a několik prázdných frází stačí přesvědčit lid, že to byla Boží milost, když mu byla vzata jeho politická svoboda, o níž mělnický feldvébl praví, že jí nebyl hoden.

související

• feldvéblův