filologický

čeština

výslovnost

• IPA: [fɪlɔlɔgɪt͡skiː]

dělení

• fi-lo-lo-gic-ký

etymologie

Z latinského philologicus téhož významu, které ze starořečtiny.

přídavné jméno

• tvrdé

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	filologický	filologický	filologická	filologické	filologičtí	filologické	filologické	filologická
genitiv	filologického	filologického	filologické	filologického	filologických	filologických	filologických	filologických
dativ	filologickému	filologickému	filologické	filologickému	filologickým	filologickým	filologickým	filologickým
akuzativ	filologického	filologický	filologickou	filologické	filologické	filologické	filologické	filologická
vokativ	filologický	filologický	filologická	filologické	filologičtí	filologické	filologické	filologická
lokál	filologickém	filologickém	filologické	filologickém	filologických	filologických	filologických	filologických
instrumentál	filologickým	filologickým	filologickou	filologickým	filologickými	filologickými	filologickými	filologickými

význam

1. vztahující se k filologii nebo k filologovi
   • Pavskij měl skutečně nemalý rozhled filologický, znal hebrejštinu, arabštinu, chaldejštinu, slovanská nářečí, čerpal ze srovnávací mluvnice Boppovy,...

překlady

1. vztahující se k filologii nebo filologovi

   • angličtina: philological
   • francouzština: philologique
   • němčina: philologisch
   • nizozemština: filologisch
   • polština: filologiczny