flinta

čeština

výslovnost

• IPA: [flɪnta]

dělení

• flin-ta

etymologie

Převzato z německého Flinte, zaznamenaného poprvé v roce 1663; to pochází z dolnoněmeckého vlint, původně anglického flint resp. flint-musket, slova vytvořeného s použitím staroněmeckého flins — „křemen, pazourek“ po roce 1630, kdy byly vynalezeny ručnice s křesacími kaménky.

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	flinta	flinty
genitiv	flinty	flint
dativ	flintě	flintám
akuzativ	flintu	flinty
vokativ	flinto	flinty
lokál	flintě	flintách
instrumentál	flintou	flintami

význam

1. (v obecném jazyce) puška, ručnice
   • Když jsem byl na vojně, tak tam jeden infanterista zastřelil hejtmana. Naládoval flintu a šel do kanceláře. Tam mu řekli, že tam nemá co dělat, ale on pořád vedl svou, že musí s panem hejtmanem mluvit. Ten hejtman vyšel ven a hned mu napařil kasárníka. Von vzal flintu a bouch ho přímo do srdce. Kulka vyletěla panu hejtmanovi ze zad a ještě udělala škodu v kanceláři. Rozbila flašku inkoustu a ten polil úřední akta.

synonyma

1. kvér

slovní spojení

• hodit flintu do žita

externí odkazy

• Článek Flinta ve Wikipedii

poznámky

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2013-12-09]. Heslo flinta.