čeština

editovat

výslovnost

editovat

dělení

editovat
  • flin-ta

etymologie

editovat

Převzato z německého Flinte, zaznamenaného poprvé v roce 1663; to pochází z dolnoněmeckého vlint, původně anglického flint resp. flint-musket, slova vytvořeného s použitím staroněmeckého flins — „křemen, pazourek“ po roce 1630, kdy byly vynalezeny ručnice s křesacími kaménky.[1]

podstatné jméno

editovat
  • rod ženský

skloňování

editovat
pád \ číslo jednotné množné
nominativ flinta flinty
genitiv flinty flint
dativ flintě flintám
akuzativ flintu flinty
vokativ flinto flinty
lokál flintě flintách
instrumentál flintou flintami

význam

editovat
  1. (v obecném jazyce) puška, ručnice
    • Když jsem byl na vojně, tak tam jeden infanterista zastřelil hejtmana. Naládoval flintu a šel do kanceláře. Tam mu řekli, že tam nemá co dělat, ale on pořád vedl svou, že musí s panem hejtmanem mluvit. Ten hejtman vyšel ven a hned mu napařil kasárníka. Von vzal flintu a bouch ho přímo do srdce. Kulka vyletěla panu hejtmanovi ze zad a ještě udělala škodu v kanceláři. Rozbila flašku inkoustu a ten polil úřední akta.[2]

synonyma

editovat
  1. kvér

slovní spojení

editovat

externí odkazy

editovat
  •   Článek Flinta ve Wikipedii

poznámky

editovat
  1. F., Č.. Flinta. Naše řeč, 1925, roč. 9, čís. 7. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
  2. Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války