frontální

čeština

výslovnost

• IPA: [frɔntaːlɲiː]

dělení

• fron-tál-ní

přídavné jméno

• měkké

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	frontální	frontální	frontální	frontální	frontální	frontální	frontální	frontální
genitiv	frontálního	frontálního	frontální	frontálního	frontálních	frontálních	frontálních	frontálních
dativ	frontálnímu	frontálnímu	frontální	frontálnímu	frontálním	frontálním	frontálním	frontálním
akuzativ	frontálního	frontální	frontální	frontální	frontální	frontální	frontální	frontální
vokativ	frontální	frontální	frontální	frontální	frontální	frontální	frontální	frontální
lokál	frontálním	frontálním	frontální	frontálním	frontálních	frontálních	frontálních	frontálních
instrumentál	frontálním	frontálním	frontální	frontálním	frontálními	frontálními	frontálními	frontálními

stupňování

stupeň	tvar
pozitiv	frontální
komparativ	frontálnější
superlativ	nejfrontálnější

význam

1. související s frontou
2. čelní
   • Za smyslový orgán vykládá se též t. zv. orgán frontální, jejž Hérouard pokládá za žlázu.

překlady

1. související s frontou

   • němčina: Front-
2. —