gīvūns

žemaitština

výslovnost

IPA: [gɪ(ː)vʊːns]

dělení

gī-vūns

etymologie

Výraz je odvozen z přídavného jména gīvs (živý), to z praslovanského kmene *živъ, to z protoindoevropského *gʷih₃wós; příponou -ūn- a pádovou (nominativu) koncovkou -s, které naznačují (podstatnénjméno) něco/někoho, mající určité (přirozené) schopnosti/vlastnosti/zručnost.

podstatné jméno

rod mužský

skloňování

Substantivum	singulár	duál	plurál
nominativ	gīvūns	gīvūno	gīvūnā
genitiv	gīvūna	gīvūnu	gīvūnu
dativ	gīvūnou	gīvūnams	gīvūnams
akuzativ	gīvūna	gīvūno	gīvūnus
instrumentál	gīvūno	gīvūnās	gīvūnās
lokál	gīvūnė	gīvūnūs	gīvūnūs
vokativ	gīvūnė	gīvūno	gīvūnā

význam

živočich v širším smyslu, nežli gīvolīs