goniec

polština

výslovnost

• IPA: [ˈɡɔ̃ɲɛt͡s]
•  goniec^{? • info}

podstatné jméno

• rod mužský

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	goniec	gońce
genitiv	gońca	gońców
dativ	gońcowi	gońcom
akuzativ	gońca	gońce
instrumentál	gońcem	gońcami
lokál	gońcu	gońcach
vokativ	gońcu	gońce

význam

1. kurýr
2. střelec (šachová figura)
3. kožená část tkacího stroje

související

• gonić
• gonitwa