čeština

editovat

výslovnost

editovat
  • IPA: [ɦɛvɛr]

dělení

editovat
  • he-ver

etymologie

editovat

Z německého Heber[1], které je substantivem činitelským odvozeným od slovesa heben.

podstatné jméno

editovat
  • rod mužský neživotný

skloňování

editovat
pád \ číslo jednotné množné
nominativ hever hevery
genitiv heveru heverů
dativ heveru heverům
akuzativ hever hevery
vokativ hevere hevery
lokál heveru heverech
instrumentál heverem hevery

význam

editovat
  1. (v technice) přenosný zvedák[2]
    • Technik z místního autoservisu po zdvižení vozidla na hever zjistil, že se v autě nachází podezřelý předmět.[3]

překlady

editovat
  1. přenosný zvedák

poznámky

editovat
  1. MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 2., opravené a doplněné vyd. Praha : Academia, 1968. 868 s. Heslo „hever“, s. 166.
  2. Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960–1971, [cit. 2013-10-21]. Heslo hever.
  3. V Hradci Králové byl v autě při servisní prohlídce nalezen podezřelý předmět, novinky.cz 6. 10. 2011