čeština editovat

výslovnost editovat

  • IPA: [ɦɛvɛr]

dělení editovat

  • he-ver

etymologie editovat

Z německého Heber[1], které je substantivem činitelským odvozeným od slovesa heben.

podstatné jméno editovat

  • rod mužský neživotný

skloňování editovat

pád \ číslo jednotné množné
nominativ hever hevery
genitiv heveru heverů
dativ heveru heverům
akuzativ hever hevery
vokativ hevere hevery
lokál heveru heverech
instrumentál heverem hevery

význam editovat

  1. (v technice) přenosný zvedák[2]
    • Technik z místního autoservisu po zdvižení vozidla na hever zjistil, že se v autě nachází podezřelý předmět.[3]

překlady editovat

  1. přenosný zvedák

poznámky editovat

  1. MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 2., opravené a doplněné vyd. Praha : Academia, 1968. 868 s. Heslo „hever“, s. 166.
  2. Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960–1971, [cit. 2013-10-21]. Heslo hever.
  3. V Hradci Králové byl v autě při servisní prohlídce nalezen podezřelý předmět, novinky.cz 6. 10. 2011