- (nářečně, hovorově) nominativ, akuzativ a vokativ plurálu substantiva hic
- slunce mi z mozku vyrábí trosku svým věčným žárem, úroveň rýmů je na minimu, fuj, to jsou hice[1]
- vokativ singuláru substantiva hic
- IPA: [ˈɦiːkɛ] (klasická restituovaná)
- IPA: [ˈi.t͡ʃe] (vatikánská)
- (zastarale, nářečně, archaicky) heice
- (archaicky) zde, tady
- hīc
- ibi
- hūc
- první osoba jednotného čísla indikativu jednoduchého minulého času dokonavého slovesa hacer
- ↑ Bratři Ebenové: píseň U vody, album Malé písně do tmy, Praha 1984