hláskový

čeština

výslovnost

• IPA: [ɦlaːskɔviː]

dělení

• hlá-s-ko-vý

přídavné jméno

• tvrdé

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	hláskový	hláskový	hlásková	hláskové	hláskoví	hláskové	hláskové	hlásková
genitiv	hláskového	hláskového	hláskové	hláskového	hláskových	hláskových	hláskových	hláskových
dativ	hláskovému	hláskovému	hláskové	hláskovému	hláskovým	hláskovým	hláskovým	hláskovým
akuzativ	hláskového	hláskový	hláskovou	hláskové	hláskové	hláskové	hláskové	hlásková
vokativ	hláskový	hláskový	hlásková	hláskové	hláskoví	hláskové	hláskové	hlásková
lokál	hláskovém	hláskovém	hláskové	hláskovém	hláskových	hláskových	hláskových	hláskových
instrumentál	hláskovým	hláskovým	hláskovou	hláskovým	hláskovými	hláskovými	hláskovými	hláskovými

význam

1. vztahující se k hlásce
   • Jiní proti němu hlásali, že je mezi obojím shoda čili analogie, že stejné kategorie pojmové (logické) vyjadřují se stejnými tvary hláskovými.