čeština

editovat

výslovnost

editovat
  • IPA: [ɦɔʊ̯fɲɪt͡sɛ]

dělení

editovat
  • houf-ni-ce

podstatné jméno

editovat
  • rod ženský

skloňování

editovat
pád \ číslo jednotné množné
nominativ houfnice houfnice
genitiv houfnice houfnic
dativ houfnici houfnicím
akuzativ houfnici houfnice
vokativ houfnice houfnice
lokál houfnici houfnicích
instrumentál houfnicí houfnicemi

význam

editovat
  1. dělo určené k nepřímé palbě
    • A když se mladému muži kolem očí křižovaly meče. když zvonila do uší ocel tu k vítězství, tam umíráčkem, když hřměly houfnice jako ke dni soudnému, když bušily cepy jako na nejtvrdším mlatě do zvlhlého obilí, čtyři duše měl vždycky na paměti Radoslav: otcovu, matčinu, někdejšího svého mistra a Božčinu.[1]
    • Ukazoval také místa, kde jsou postaveny děla, tarasnice, srubnice, houfnice a jiná těžká střelba prachem, jíž mají nepřátelé množství veliké.[2]

překlady

editovat
  1. dělo určené k nepřímé palbě

poznámky

editovat

externí odkazy

editovat