Pláž je široká a písek je jemný prach a nebe je svobodné. Duny tam vypadají jako hrby odpočívajících velbloudů ; břízy jsou obrácená košťata, která vymetají mraky a jednooké štiky mizí z oblohy.[1]
Smutným faktem dneška je, že jsou hrby bratrů Linhartů v Podolí i Ottův v Krči osiřelé. Náhrobky ošuntělé a zarostlé nezkrotnou mahonií.[2]
Jako výrostek [jsem si] rád představoval, jak budou mí kamarádi vypadat jako staří dědci ; kdo z nich bude plešatý, kdo šedivý, kdo ohnutý a kdo zůstane statný. Ve své fantazii jsem jim nadělil kníry, hrby, bezzubá ústa. Ale Rózina obrázku jsem se nikdy ani netkl.[3]
↑Radka DENEMARKOVÁ: Příspěvek k dějinám radosti, Brno 2014
↑ŠVEC, Pavel. Čtyři bratři, čtyři odbojáři. Osud Linhartových připomíná příběh vojína Ryana. iDNES.cz [online]. 2018-10-20 [cit. 2018-10-20]. Dostupné online.
↑Dimitri VERHULST: Opozdilec, z nizozemštiny přeložila Veronika TER HAMSEL-HAVLÍKOVÁ. Odeon, Praha 2017
↑Matěj HOŘAVA: Pálenka (Prózy z Banátu), Host, Brno 2014